O knize: 2008 / Znovu si vyprávíme pohádky a zapisujeme si je, když nejsme líní, a pak se sestavuje další kniha z pohádek - zdálo by se Co by mohlo být jednodušší? A zároveň se nemohu ubránit dojmu, že my – vydavatel, kompilátor a autoři – všichni dohromady – děláme něco nemožného, ​​nepředstavitelného, ​​nemyslitelného. Nedokážu vysvětlit, proč mi zdánlivě obyčejná kniha, šestá sbírka autorových pohádek, připadá jako něco „nemožného“, ale vím jistě, že to tak je. Děláme nemožné a daří se nám – tady to je , kámen mudrců, proměňující olověnou melancholii nebytí ve zlatý oheň života. Děláme nemožné a daří se nám – takhle si představuji nebe. Děláme nemožné a daří se nám – pokud tohle není smysl života, tak si tak nehraju, dokonce mě trochu mrzí, že nemůžu být jen čtenář, který náhodně vezme do ruky tuto knihu, otevře to náhodně začne číst, a pak si uvědomí, že už půl hodiny stojí jako sloup uprostřed knihkupectví. Kdybych byl čtenář, moje štěstí by bylo nečekané a pronikavé a snad bych dokázal i zformulovat, proč mi obyčejně vyhlížející kniha připadá jako zázrak – byl to jen sen? Otázka je to však řečnická, přesná odpověď na ni neexistuje ani pro kompilátora. A je dobře, že to tak je.